Portál elektronických informačních zdrojů
Portál EIZ UP

Jak na publikování?

Akademické psaní

Při psaní odborného textu a jeho následném publikování mohou pomoci online semináře spol. Charlesworth Author Services.
Na stránkách Albertiny icome Praha najdete záznamy webinářů, které již proběhly v roce 2019 a roce 2020.

Originalitu textu lze ověřit pomocí volně dostupného nástroje Unicheck Plagiarism Checker.
U vysokoškolských závěrečných prací je případné plagiátorství prověřováno přímo v národním registru Theses.cz.

Univerzita Palackého předplácí nástroj Writefull, který poskytuje pokročilou korekturu textů v angličtině a je určen především univerzitám a výzkumným institucím.

ikona Writefull

Koriguje gramatiku, použití odborné terminologie, interpunkci, pravopis a stylistiku. Přitom používá jazykové modely založené na umělé inteligenci a průběžně se „učí“ z textů milionů publikovaných odborných článků.

K dispozici jsou jednak webové aplikace Writefull Revise a Writefull Cite v rámci počítačové sítě UP (příp. s VPN připojením) nebo doplňky, které si můžete nainstalovat do editorů Word a Overleaf:

Další informace najdete na stránce AiP.

Bibliometrie

Bibliometrie se zabývá měřením a kvantitativní analýzou dokumentů vznikajících v rámci vědecké komunikace. Zkoumá citační vazby, analyzuje publikační činnost vědeckých pracovníků, sleduje mezinárodní publikační trendy atd.

Kvalita publikační činnosti jednotlivých autorů, ale i kvalita vědeckých časopisů je obvykle měřena na základě citačního ohlasu (citačního indexu či rejstříku). Jako citační index bývá označována i samotná databáze publikací a citací, v ní existuje řada indikátorů a služeb, které pracují s citačními daty.

Celosvětově nejznámější citační indexy jsou zahrnuty v databázi Web of Science (dříve Web of Knowledge) vytvářené na půdě amerického The Institute for Scientific Information (ISI) a nyní spravované společností Clarivate Analytics.

Největší validitu mají citační databáze Web of Science a Scopus, které jsou klíčové pro hodnocení dopadu publikační činnosti, a to jak v českém, tak v mezinárodním měřítku.

ikona ORCID

ORCID (Open Researcher and Contributor ID) jednoznačně identifikuje vědecké a další akademické autory, nezávisle na databázích, ve kterých jsou evidovány publikace těchto autorů.
Umožňuje autorům po vytvoření profilu na ORCID provázat s ním záznamy jejich publikací ve vybraných databázích, včetně Web of Science a Scopusu.
ORCID má poskytovat trvalou identitu autorů a usnadňuje práci všem, kteří zjišťují publikační aktivitu vědeckých pracovišť, zejména v případech, kdy vědecký pracovník figuruje v různých systémech jako autor s odlišnými variantami jména (např. s diakritikou či bez ní).

ResearcherID je nástroj pro identifikaci autorů a správu jejich publikací v databázi Web of Science, který funguje na nové platformě Publons. Vytvoření identifikátoru a registraci si provádí každý vědec sám na základě přihlášení.

Scopus Author Identifier (Author ID) je přidělován při zpracování záznamů publikací do databáze Scopus s cílem seskupit do jednoho autorského profilu všechny práce daného autora bez ohledu na varianty jména uváděné v publikacích.
Na rozdíl od ostatních identifikátorů si Scopus Author ID nezakládá sám autor, nýbrž zdrojová databáze Scopus. Autoři si mohou Scopus Author ID pouze spárovat s identifikátorem ORCID, případně žádat o opravy v rámci Scopus Author ID (typickou chybou je například založení duplicitních profilů témuž autorovi ze strany Scopusu).

Jedná se o ukazatel hodnotící publikační aktivitu jednotlivých autorů nebo skupin autorů. Vypočítává se z citačních ohlasů publikovaných odborných článků.

Hirschův index (h-index) je definován jako největší číslo (h), které je rovno počtu článků s počtem citací větším nebo stejným jako je počet těchto článků. Vyjadřuje vědecký výstup výzkumného pracovníka, nesrovnává výkonnost autorů v různých oborech a je vázaný na vědní disciplínu.
Výše h-indexu pro téhož autora se může lišit v různých databázích (Web of Science a Scopus), neboť výpočet operuje s daty konkrétní databáze.

Charakterizují časopis na základě citačních ohlasů v něm publikovaných článků, vyjadřují zpravidla poměr citací článků ku počtu všech článků publikovaných za určité časové období (např. dva, tři nebo pět let). Metriky časopisů jsou dohledatelné v citačních databázích Web of Science a Scopus, přičemž každá z nich zpracovává své vlastní metriky.

Web of Science

Impact Factor (IF), též impakt faktor neboli faktor vlivu patří k nejvýznamnějším ukazatelům vědecké úrovně seriálových publikací (časopisů). Je přepočítáván a zveřejňován každoročně, vypovídá o tom, kolikrát byly články publikované v průběhu předchozích dvou let zkoumaného časopisu citovány za příslušný rok.

Article Influence Score (AIS) určuje průměrný vliv článků daného časopisu za prvních pět let po publikování. Skóre vyšší než 1,0 indikuje nadprůměrnost každého článku v časopisu.
Tento indikátor v poslední době nahrazuje při hodnocení publikační činnosti často používaný impakt faktor a je také využíván pro hodnocení výzkumných organizací podle aktuální Metodiky 17+.

V rámci Web of Science jsou koeficienty časopisů zpracovány v samostatné databázi Journal Citation Reports.

Scopus

SCImago Journal Rank (SJR) je sofistikovaná metrika, jejíž hlavní princip je podobný Google Page Ranku (číslo přiřazené Googlem každému URL vyjadřující věrohodnost nebo důležitost webové stránky) a zohledňuje obor časopisu a váhu citací, tj. ne všechny citace jsou stejně hodnotné.

CiteScore je metrika vypočítávaná stejně jako impakt faktor s tím rozdílem, že počet citací je dělen počtem článků vydaných v předchozích třech letech místo dvou, jako je tomu u impakt faktoru.

Source Normalized Impact per Paper (SNIP) vyjadřuje poměr průměrného počtu citací na článek daného časopisu a citačního potenciálu oboru.

Tyto koeficienty naleznete přímo v databázi Scopus v části "Sources".

Žebříčky časopisů v rámci oboru

Každý časopis je ve Web of Science nebo Scopusu zařazen do jedné či více předmětových kategorií (oborů). V daném oboru lze časopisy seřadit podle kvality použitím zvolené metriky a rozdělit je do tzv. kvartilů (příp. decilů a percentilů), přičemž první kvartil (Q1) obsahuje 25% nejprestižnějších časopisů, v následujících kvartilech (Q2, Q3) hodnota metriky dále klesá a poslední kvartil (Q4) obsahuje 25% "nejslabších" časopisů příslušného oboru.

Ve Web of Science je pro kvartily zvolenou metrikou Impact Factor (lze však použít též Article Influence Score), v případě databáze Scopus je pro rozdělení do kvartilů použita metrika CiteScore.

Nad rámec databází Web of Science či Scopus existují specializované služby InCites a SciVal, pomocí nich lze vytvářet pokročilé citační analýzy.

Zatímco standardní bibliometrické služby pracují s citačními ohlasy, tzv. alternativní metriky (neboli altmetriky) berou v potaz širší spektrum indikátorů, přičemž citovanost daného dokumentu tvoří pouze jeden z elementů jeho hodnocení.
Přihlíží se například k odezvám na sociálních sítích, počtu stažení daného dokumentu do referenčních manažerů, počtu zobrazení a dalším kritériím.

Výhodou altmetrik je to, že měří dopad publikačních výstupů okamžitě po jejich vydání a pracují také na úrovni jednotlivých dokumentů (nejen článků). K nejvýznamnějším službám patří v této oblasti PlumX, dále pak Altmetric a ImpactStory.

ikona PlumX ikona Altmetric ikona Impactstory

Open Science – Otevřená věda

Zahrnuje otevřený přístup k publikacím (Open Access), otevřená data (Open Data), otevřené metodiky (Open Methods), otevřené zdrojové kódy (Open Source), otevřené recenzní řízení (Open Peer Review), otevřené vzdělávací materiály (Open Education), alternativní metriky hodnocení (Alternative Metrics), zapojení občanů do vědy (Citizen Science) a další.
Tento nový rámec pro vědecký výzkum zlepšuje zejména dostupnost vědeckých výsledků, transparentnost, reprodukovatelnost, spolupráci a efektivitu šíření výsledků.

ikona Open Access

Představuje trvalý, bezplatný a okamžitý přístup k výsledkům vědy a výzkumu prostřednictvím Internetu. K nejznámějším projektům v této oblasti patří preprintový elektronický archiv arXiv.org (fungující od roku 1992), registr Open Access časopisů Directory of Open Access Journals (DOAJ) nebo neziskové vydavatelství s knihovnou časopisů Public Library of Science (PLOS).
Další Open Access zdroje naleznete zde na portále v seznamu užitečných odkazů.

Myšlenku otevřeného přístupu dlouhodobě řeší také Evropská komise prostřednictvím iniciativy OpenAIRE (Open Access Infrastructure for Research in Europe), která má za cíl podporovat Open Access politiku skrze technickou infrastrukturu. Portál OpenAIRE pak představuje síť otevřených repozitářů, archivů a časopisů, které podporují Open Access politiky.

Trend otevřeného přístupu přijalo již také mnoho vydavatelství vědeckých časopisů a nabízí na svých platformách u vybraných titulů kompletní nebo částečný obsah v režimu Open Access.
Problematika Open Access je blíže zpracována na stránkách Knihovny UP.

Jedná se o časopisy, které volně zpřístupňují vydané články a ve kterých autoři mohou publikovat pod podmínkou poplatku vydavateli, a přitom jejich text neprojde obvyklým recenzním řízením. Nebezpečí publikování v takových časopisech spočívá v ohrožení profesní reputace autora i jeho pracoviště.

Základní návod k ověření důvěryhodnosti časopisu poskytuje průvodce na stránce Vím, kde publikuji, případně původní verze Think. Check. Submit.

Při posuzování časopisu můžete sledovat standardy dodržování principů transparentnosti a dobré praxe vědeckého publikování stanovené organizacemi COPE (Committee on Publication Ethics), OASPA (Open Access Scholarly Publishing Association) nebo správci DOAJ (Directory of Open Access Journals).

Abyste se vyhnuli publikování svého článku v predátorském časopise, hledejte takové časopisy, které splňují následující kritéria:

  • jednoznačné stanovení autorských poplatků a jejich výše
  • pravdivá tvrzení o citačních metrikách
  • délka a kvalita recenzního řízení deklarovaná v časopise
  • deklarování režimu OA v časopise, včetně např. indexace v DOAJ
  • dostupnost článků a dostupný archiv časopisu
  • možnost ověření členů redakční rady časopisu
  • pravdivé kontaktní údaje na vydavatele a sídlo časopisu
  • název a grafika časopisu nenapodobuje např. prestižnější časopis
  • informace o ISSN na stránkách časopisu, které je možné zkontrolovat v databázi ROAD
  • soulad zahrnutých oborů a témat v obsahovém profilu časopisu
  • kladné reference od kolegů či vědecké komunity

Podrobně popisuje problém pochybných časopisů, včetně základních charakteristik a příkladů, článek:
PLCH, Lukáš a Jiří KRATOCHVÍL. Pochybné časopisy [online]. 15. dubna 2019. Dostupné z: https://kuk.muni.cz/vyuka/materialy/predatori/